„U šicího stroje...“

Milé dámy a příznivkyně Green Gate mánia blogu,

tento blog, kterému se naše mamča s radostí věnovala, když ještě byla zdravá, je plný jejích kreativních nápadů a příspěvků. A proto, že nejenom její obchůdek, její tvoření doma a na naší zahradě, ale i tento blog byly její srdeční záležitost, rozhodli jsme se v jejím díle i nadále pokračovat. Myslím, že by byla určitě ráda a proto se, sem tam, pokusím najít si chviličku a napsat nějaký ten příspěvek. Musím se ale přiznat, že i pro mě je to něco nového, protože jsem blog nikdy nepsala. Vždycky to bylo její potěšení a její práce, tvořit všelijaké dekorace nebo i upoutat na novinky v našem malém E-shopu. Sama všechno pracně připravovala, fotila a poté doplňovala texty. 

Vánoční ponožka na dárečky :-) 

Ale jak už to bývá, jablko nepadlo daleko od stromu, a teď se i já budu snažit, aby tento blog zůstal aspoň z části tak dobrý a kreativní jak začal. Naše maminka byla velice všestranná, uměla nejenom všelijaké ruční práce, vyšívat, háčkovat, plést atd., ale i šití patřilo k jejím koníčkům, což jste měli možnost vidět i tady na blogu v některých starších příspěvcích. 

Už když jsem byla malá, vzpomínám si, jak sedávala u šicího stroje a šila, kolikrát i pozdě do noci...celá naše kuchyň byla tehdy plná střihů a všelijakých látek, nití a časopisů Burda. Vždycky jsem ji pro tu její všestrannost obdivovala. Proto mi teď často chybí, když se sama pokouším tvořit dekorace pro svůj domov nebo pro přátele, chybí mi její rady a zkušenosti. Musím ale také přiznat, že jsem se dříve o ruční práce moc nezajímala a spíše si myslela, že by mi to stejně asi moc nešlo, protože na to nemám tu trpělivost a taky tady byla ona a všechno, o co jsem ji poprosila, mi ušila nebo upletla. Kolikrát mi říkala, že mě to naučí, ale já jsem si k tomu nějak nemohla najít cestu, což mě teď často mrzí....

Hvězdy na zem spadlé...

Neboť mi tady po ní zůstal její starý, dobrý, šicí stroj a plná skříňka látek a vůbec všechny možné potřeby pro ruční práce. Takové malé dědictví, s kterým jsem si na začátku nevěděla moc rady. Krok za krokem se teď všechno sama učím a zkouším, jak se co dělá.

Vím, že v dnešní době je na internetu spoustu různých praktických videí a příspěvků, což mi hodně usnadnilo...i tak si ale někdy říkám, že mamka by hned věděla a poradila by mi. S postupem času, a i když jsem ještě začátečník, se šití stalo i mým velkým koníčkem. K pletení a háčkování jsem se zatím ještě nedostala.

A tak, když nejsem v práci a mám o víkendu chvilku volno, šiju a taky vzpomínám. Na všechno dobré, na večery s maminkou v kuchyni u šicího stroje a na radost z věcí, které vytvořila.

Snažím se a maminčin šicí stroj mě pomaličku začíná poslouchat :-) . Přidávám malý výběr mých aktuálních výrobků, možná i jako inspiraci pro vás, a přeji všem pěkný večer.

Zuzka :-)

Život jde dále - Pokračujeme.

Moje šikovná dcera Zuzana se dala cestou ručních prací a chce pokračovat v tradici zděděné po mamince, takže si pro Vás něco připravila a bude se tomuto blogu dále věnovat, tak věřím že Vás zaujme :-).

Proč dobří lidé odcházejí?

Milé příznivkyně blogu mé manželky,

S velkým smutkem a lítostí Vám musím oznámit, že Eliška odešla 23.8.2015 po dlouhé a těžké nemoci se kterou statečně bojovala, odešla tam kde jí už nic nebolí a nic ji netrápí.

Věřím, že je to někde v čase a prostoru, který je provoněn její milovanou levandulí a růžemi, který si vysnila a snažila se jej zhmotnit ještě za svého života ve všem co tvořila a dělala a nyní mi to po ní tady zůstalo.

Těžká nemoc jí už v posledních měsících vzala radost ze všeho co tak měla ráda, proto už dále nepsala svůj blog. 

Prosím vzpomeňte na ní a zapalte za ní svíčku. 

Se synem a dcerou jsme se rozhodli, že se pokusíme zachovat to co zde stvořila a dále pokračovat  v tom co měla ráda. O blog se bude starat zejména moje dcera Zuzka, také jsme se rozhodli zachovat i její virtuální obchůdek www.shabby-shop.cz. E-shop je momentálně mimo provoz, ale intenzivně pracuji na jeho znovu zprovoznění.  

Jindra

Koupelna ala Tilda...

 Po delší době jsem se zaměřila na vylepšení koupelničky ala Tilda :) posu´dte sami, jak se mi to povedlo, zatímse mi moc líbí...stačilo jen pár maličkostí...

Sušené pivoňky.

Začíná sezóna pivoněk a já jsem loni zjistila, že se dají úspěšně sušit. Stříhala jsem květy pivoňky dřevité, ta kvete dřív, než pivoně klasické, ale kdo je nemá, může samozřejmě sušit pivoňku obyčejnou, která právě teď v tuto dobu vykvétá. Jakmile květ pivoňky nejvíce rozkvete, je vhodná k řezu a sušení. Nesmíte ji nechat překvést, začaly by jí opadávat okvětní lístky a to by bylo už pozdě. Ostříhané květy nechejte chvíli venku, aby jejich obyvatelé měli čas květy opustit a vy si je nedonesli spolu s kyticí domů. Mě lítalo po domě asi deset včel :) Při postupu sušení jsem je nejdříve zavěsila  v malé chodbičce a dosušovala v prádelně, kde je velmi teplo. Můžete je ale sušit kdekoliv kde je suché teplo, aby nedostaly  plíseň a co nejrychleji vyschly. Sluníčko v místnosti jim také nevadí, neztratí téměř nic ze svých barev. Vytvoříte si tak překrásné dekorace ať už jen jako kytici, věnec či jakoukoliv jinou vazbu do interieru. Vydrží velmi dlouho krásné, některé mám již od loňska a jsou pořád stejné.

Tyto jsou od loňska spolu s umělými :)

Tmavě fialová

Růžová

Světle fialová

Začíná kvést obyčejná bílá..... jsem zvědavá, jak dopadne po usušení...

Keř dřevité pivoňky

Přeji krásné dny. Eliška

Díky za každé nové ráno....

Není to jen název výborné knihy Haliny Pavlovské, ale i obrovská pravda a poděkování za každý den, který můžeme prožít ve zdraví, protože nic na světě není důležitější. Jistě jste všichni kdo navštěvujete mé stránky zaznamenali, že jsem neměla delší dobu žádné nové příspěvky. Loňský rok  2013 byl totiž pro mě nejhorším v mém životě a jedině rodina mi byla tou největší oporou. Po sdělení diagnozy lékařem se se mnou zatočil svět a já čekala jen to nejhorší. Diagnóza byla nemilosrdná.Onemocněla jsem tou neobávanější nemocí. Byla jsem k smtri vyděšená a nevěděla co bude dál. Po aplikaci několika chemoterapií a léčbě různých následků jsem se dočkala zatím příznivé zprávy. Bylo to  jako dlouhý zlý sen, ze kterého jsem se nemohla probudit. Nemoc ustoupila a já se opět odrazila ode dna. Nemám navždy vyhráno, ale to nikdo z nás. Jen si myslíme, že pokud žijeme zdravým způsobem života, nemůžeme onemocnět. Nikdo z nás  neví jak dlouho tady ještě můžeme být...a proto si važme každého nového dne. Mějte se rádi a neubližujte si. Vždýť život je tak krátký a můžeme jej žít jen jednou.

 

 Teď ale přišla ta nejlepší zpráva jakou jsme dlouho čekali a  mohli si jen přát, ten největší dárek!!! V rodině našeho syna se narodil tak dlouho očekávaný vnouček. Jsem tedy babičkou!!!! Je to sladké miminko a já už se moc těším až příjde čas a já jej dostanu na hlídání :) Přeji mu do života hodně zdraví a štěstí a nejvíc si přeji, abych jej mohla vidět jak roste.

Vzpomínky na dětství.

Jistě si všichni rádi zavzpomínáme na své dětsví. Kam jsme jezdili na prázdniny, co jsme vyváděli, prožili a viděli. Býváme u toho většinou velmi sentimentální a vše se nám vybavuje jako větší, lepší, krásné a nezapomenutelné. Před nedávnem se mi naskytla příležitost podívat se po více než 40. letech do míst, kde jsem velmi ráda jezdila na prázdniny. Bylo to malinké městečko Jižní moravy Kyjov, odkud pocházela moje maminka. Několikeré prázdniny jsem trávila u tety Lídy  a strejdy Vincka :-) Tehdy pracovali jako správcové na základní škole, dnes gymnásium a strejda ještě vypomáhal l v místní sodovkárně, kde vyráběli žlutou a červenou sodovku. Bydleli spolu s bratrancem a sestřenicemi v malém správcovském domečku, který byl součástí objektu školy a k němu patřil  školní statek s velkou zahradou. Pěstovala se zde zelenina, ovoce, bylinky, králíci, slepice, husy a krůty. Největší pecka byla ale školní tělocvična, která byla o prázdninách  naprosto opuštěná a plně k dispozici. Mohli jsme zde hrát divadlo,pódium s oponou a klavír bylo součástí  a taky spoustu tělocvičného nářadí k blbnutí...Jó byly to krásné a bezstarostné časy :-)

Kdysi základní škola, dnes gymnásium.

Potok Kyjovka, kde se koupaly kačenky.......Já dnes...

Cestička přes park ke koupališti.

Správcovský domeček, dnes docela zchátralý a asi před rekonstrukcí. Z ovocných stromů už zbyla jen  jablůňka před plotem. Dávala šťavnatá letní jabka. Kdysi v areálu školní zahrada, dnes vybetonované parkoviště a nová budova nějaké firmy :-(

Radnice na náměstí.

Náměstíčko s malebnými domečky.